V neděli 27.července 2007 došlo ke zranění (roztržená noha u kotníku od střepiny z RPG) vojáka jednotky SOG, o kterém informovala Čt v Událostech.
O incidentu mlucí Martin v rozhovoru v pořadu Nad věcí
Popis incidentu v Rozhovoru s Martinem (Petrem?)
Jednalo se o akci v provincii Helmand, které velel. Byli napadeni skoro z celého kruhu.
Vymanévrování z obklíčení trvalo zhruba 45 minut. Odnesla to jen technika (zřejmě asi jen čtyřkolka), obešlo se to bez zranění do výstřelu RPG-7V ze strany Talibanu ze vzdálenosti cca 200 m na Tatru-815(v konvoji byla jen jedna), kterou minuli a zasáhli jeho kamaráda na čtyřkolce pod nohy. Bylo třeba dostat na místo leteckého návodčího, pro přivolání letecké podpory.
Tatru poslal pryč, protože by ji jinak dalším výstřelem zasáhli. Bylo v ní množství munice a dost vojáků.
Ještě pod palbou seskočil z Tatry a odtáhl spolu s britským spojařem, kterého měli v sestavě, zraněného vojáka z místa incidentu.
V tomto období, Tálibán stupňoval útoky nejen na jihu, ale ohrožení raketami a bombovými útoky bylo reálné i v Kábulu.
Rozhovor se zraněným vojákem Miroslavem Lidinským
Ke svému vážnému zranění přišel Lidinský, v té době v hodnosti praporčíka, koncem července 2007. SOG vyrazila k městu Šurakain, odkud Taliban ostřeloval minometem a raketami britské jednotky postupující za řekou. Češi se nepozorovaně dostali do bojových pozic a strategický přístup k městu obehnanému jeskynními chodbami uzavřeli. Talibanci sice tvrdě zaútočili, Čechům se je přesto podařilo vytlačit.
„Na mně bylo, abych prozkoumal dobytý prostor. Nic zajímavého jsem ale nenašel, tak jsme čekali na vrtulník, který měl podpořit odražení útoku,“ líčí veterán.
Zbytek talibanců se stáhl do jeskyně a odtud pak jeden z nich vypálil protitankovou střelu RPG. Pravděpodobně mířil na tatrovku českých bojovníků, minul ale cíl a střela dopadla přímo mezi Lidinského nohy a křídlem mu utrhla levý kotník. Zdravotníci SOG provedli excelentní zákrok a i přes přetrženou tepnu, otevřenou nohu a rychlou ztrátu krve těžce zraněnému vojenskému policistovi udrželi základní životní funkce.
První operaci podstoupil praporčík Lidinský v britské polní nemocnici. „Už tam mi okamžitě řekli, že mi vezmou nohu pod kolenem. Po konzultaci Britů s našimi doktory v Kábulu k amputaci ještě nedošlo. Přes maximální snahu lékařů jsem ale o nohu loni nakonec přišel,“
Zdroj:xman.idnes.cz
Rozhovor s Lumírem Němcem
Působili jsme na západním břehu řeky Hílmand a na východním probíhala britská ofenzíva. Náš úkol byl posunout se o pět kilometrů severněji a udělat průzkum. Když jsme se dostali na místo, ze zelené zóny
vyletěla raketa. Talibanci ostřelovali Brity za řekou. Jakmile nás zaregistrovali, stáhli se. Volal jsem na velení a dostal rozkaz zůstat.
na místě s tím, že posílají vrtulník, který provede průzkum. Pro Brity to bylo výhodné, protože přestali být pod palbou, ale my jsme se stali statickým cílem. To asi není výhoda… Ani náhodou. Když jsem naléhal, že jsem na špatném místě a že chci vypadnout, začala řežba. Na mých osmnáct bojovníků
začalo lítat všechno, co Talibanci mají. Protože jsme stáli na nevýhodné pozici na spodní plošině, velel jsem stáhnout se na horní terasu a z ní opětovat palbu. Jeden odstřelovač nemohl odjet, protože jeho čtyřkolka dostala zásah. S tatrou jsem
sjel dolů a udělal z ní štít, aby si mohl sbalit pušky, a pak ho vyvezl nahoru. V tu chvíli
přijely britské obrněné mastiffy a pokryly nás.
Dočkali jste se toho vrtulníku?
Nakonec přiletěl, ale potřeboval pozemního návodčího. Úkolu se ujala naše druhá tatra
a čtyřkolka, na níž seděl kamarád, který dneska nemá nohu. Chtěl prozkoumat zákop z doby ruské války. Je to podobná soustava,
jakou měl Vietkong ve Vietnamu. Bojovník do ní vleze a vyleze o tři sta metrů dál. Vy byste tam nevkročil, protože se bojíte, že se vám to zřítí na hlavu. Kamarád (Miroslav Lidinský) seskočil ze čtyřkolky, aby zákop prohlédl. Z druhé strany vystrčil hlavu Talibanec a vystřelil erpégéčko. Mířil na tatru, jenže minul, poslal to kamarádovi pod nohy a ustřelil mu patu. Poskytli jsme mu první pomoc a odvezli ho do pouště, kam nepadaly rakety, aby pro něj mohla přistát helikoptéra. My jsme se zničenou čtyřkolkou přivěšenou za tatrou jeli na základnu po zemi. Britové se nám smáli, že vrak nezničíme.
Proč?
Protože česká armáda je svázána nesmyslnými předpisy. Když Američani nebo Britové přijdou o obrněný vůz, rozstřílejí ho na kusy, aby nepadl do rukou nepřítele, a do kolonky si zatrhnou: ztraceno v boji. Kdybych to udělal já, čtyřkolku bych si musel zaplatit. Byl jsem tři týdny ve válce a po návratu na základnu jsem musel vypsat papírové střelby, abych uměle vykázal munici, protože česká armáda nezná munici vystřílenou v boji.
Zdroj: Maxim 11/2010
